Truchlení nikdy nevymizí. Jde o to, najít cestu k přirozené adaptaci

15. ledna 2019

Veronika Drnková chce do ČR přinést americkou metodu terapie komplikovaného zármutku. Když se hlásila do výběrového řízení Nadačního fondu Avast se svým projektem, sama neočekávala, že podporu získá: „Je to u nás zcela unikátní koncept. Jsem za podporu fondu ráda a doufám, že se mi podaří do budoucna školit další odborníky,“ říká. Už teď má kapacitu přijmout první klienty.

Truchlení nikdy nevymizí. Jde o to, najít cestu k přirozené adaptaci
15. ledna 2019 - Truchlení nikdy nevymizí. Jde o to, najít cestu k přirozené adaptaci

Jak se definuje truchlení a kdy se stane komplikovaným?

Za truchlení se považuje reakce na ztrátu, v našem případě na úmrtí blízkého člověka. Není to jen jedna nebo dvě reakce, třeba smutek a zoufalství. Je to komplexní reakce, která má tendenci postupem času odeznívat tak, jak se pozůstalý adaptuje na ztrátu a novou realitu s ní spojenou. Neznamená to, že by truchlení někdy vymizelo, stopy zármutku většinou přetrvávají navždy.

Proces truchlení můžeme tedy vnímat jako proces adaptace, člověk se učí žít v nové realitě bez svého blízkého. Ve chvíli, kdy je tento proces přerušený, nepostupuje, člověk ztrácí schopnost pracovat, začlenit se zpátky do života, prožívat i pozitivní pocity a trvá rok, dva i několik desítek let, pak podle americké definice hovoříme o komplikovaném zármutku. Pozůstalý se cítí „zaseklý“ v zármutku. Cílem terapie komplikovaného truchlení je pomoci mu najet znovu na dráhu přirozené adaptace.

Jak časté komplikované truchlení je? Je zřejmá jeho příčina?

Komplikované truchlení se objevuje u 7 až 10 procent pozůstalých, a proč se u někoho rozvine a u někoho ne, nevíme. Překážky, které v adaptaci vidíme, jsou často propojené s úzkostnými stavy; existuje tedy předpoklad, že u člověka, který trpí úzkostmi, může spíš vzniknout komplikovaný zármutek. Pokud vím, není to však podložené žádným výzkumem.

Jaká pomoc se v současné době těmto lidem nabízí v České republice?

Pokud mají tito pozůstalí sílu a zdroje na to, aby vyhledali pomoc, vyhledají psychologa, který s nimi dělá klasickou terapii. Někteří také vyhledají praktického lékaře, který možná svého pacienta zamedikuje dostupnými psychofarmaky, pravděpodobně antidepresivy nebo anxiolitiky. Jelikož je pojišťovnou hrazená psychoterapie ne všude rychle dostupná, pozůstalí volí buď cestu placené terapie, nebo čekání na kapacitu psychoterapeuta na pojišťovnu.

Metoda CGT (Complicated Grief Treatment), kterou se zabývám, je evidence-based, její výsledky jsou ověřeny výzkumem. CGT může probíhat současně s psychofarmakologickou léčbou, ale ukazuje se, že může být i její prevencí. A většině klientů pomůže už za několik měsíců. To je moje motivace, proč se jí zabývat a rozšířit ji u nás.

Zdroj a dokončení článku: umirani.cz

Líbí se Vám, co děláme?