Národní strategie rozvoje sociální služeb na rok 2015

Národní strategie rozvoje sociální služeb na rok 2015
28. 5. 2015

Národní strategie rozvoje sociálních služeb na rok 2015 (Strategie ke stažení) představuje rámcový dokument, který definuje základní cíle a opatření pro rok 2015. V době sestavování této strategie byly zahájeny legislativní i nelegislativní práce, které mají postupně sjednotit způsob a formu střednědobého plánování na krajské i obecní úrovni, aby na národní úrovni mohl stát více systémově a uceleně reagovat na identifikované potřeby uživatelů sociálních služeb. Jednotlivé cíle jsou ve strategii definovány na základě popisu hlavních problémů v oblasti sociálních služeb. Určují žádoucí postup k naplnění vize a zlepšení fungování sociálních služeb na systémové úrovni. Jednou ze zásadních funkcí dokumentu je tedy vytvořit vhodnější prostředí ke „kultivaci“ systému sociálních služeb tak, aby mohl být zaznamenán posun v dosažení deklarované vize.

Na období 2016 – 2020 bude zpracována další strategie. Důvodem pro vypracování strategie zvlášť na rok 2015 a dále na roky 2016 -2020 je především fakt, že v souvislosti s novelou zákona o sociálních službách bude docházet k podstatným změnám v systému sociálních služeb, které by strategie měla reflektovat. Zároveň bude možné do strategie na roky 2016 – 2020 zapracovat výstupy z tematicky obsáhlého projektu MPSV „Podpora procesů v sociálních službách“ a ostatních projektů MPSV, kdy se předpokládá, že také tyto výstupy budou mít významný dopad do oblasti sociálních služeb.

Dále bude již v lednu 2015 sestavena pracovní skupina, v níž budou zastoupeni představitelé vládních stran, sociálních partnerů, krajů, obcí, poskytovatelů sociálních služeb i organizací uživatelů sociálních služeb. Tato skupina bude pracovat na strategii pro období 2016 – 2020. Možnost zapojení do této pracovní skupiny bude zajištěno otevřenou a veřejnou formou. Ve strategii na období 2016 – 2020 se tak ve větší míře – oproti strategii na rok 2015 – odrazí pohled uživatelů sociálních služeb. To ostatně plně koresponduje s podněty a požadavky na uskutečnění širší diskuse a spolupráce na strategii, neboť materiál významu národní strategie, který má mít dlouhodobější platnost, by měl mít dostatečnou podporu a měl by být považován za všeobecně akceptovatelný výsledek. Kromě toho bude možné v době přípravy strategie již zohlednit výstupy z realizace přechodu financování sociálních služeb na kraje (vyhodnocení příprav a prvního roku) a dopady programových dokumentů nebo jiných důležitých materiálů (schválený Operační program Zaměstnanost, Koncepce sociálního bydlení). Z uvedených důvodů je proto pro rok 2015 vytvořen samostatný dokument, který bude po uplynutí doby své platnosti vyhodnocen a případné podněty z realizace strategie budou zapracovány do strategie na roky 2016 – 2020. Celkově bude tedy strategie pro období 2016 – 2020 tvořena s cílem stabilizace a zefektivnění systému sociálních služeb.

 

Je očekáváno, že systém sociálních služeb plní zejména tyto funkce:

  • aktivizační (podpora k převzetí odpovědnosti za řešení sociální situace),
  • ochranná (zejména ochrana práv uživatelů), 
  • koordinační (zajištění informovanosti, dostupnosti, poradenství v řešení sociální situace),
  • kompenzační (vyrovnání nerovností),
  • preventivní (předcházení vzniku či prohloubení stavu sociálního vyloučení),
  • rehabilitační (kdy prostřednictvím činnosti sociální služby dochází k nápravě nepříznivé sociální situace a člověk se navrací k běžnému způsobu života, který vedl před jejím vznikem).

 

Sociální služby jsou součástí širšího rámce sociálního zabezpečení v České republice. Systém sociálního zabezpečení je postaven na základních principech evropského (v kontextu historickopolitickém) sociálního modelu. Jedná se o následující principy: rovnost, důstojnost, svoboda, solidarita, participace.

 

Obecně lze vymezit čtyři základní zdroje financování sociálních služeb:

  • soukromé zdroje,
  • finanční dávky,
  • hmotné dávky,
  • pojištění/kvazi pojištění.

 

Z hlediska subsidiárních zdrojů jsou služby financovány z úrovně: 

  • nadnárodní (např. fondy EU, EHS, aj.),
  • státu (zejm. dotační řízení MPSV formou nenárokové dotace),
  • krajů a obcí (dotační řízení krajů a obcí formou nenárokové dotace, příspěvky zřizovatelů),
  • soukromých zdrojů fyzických osob (příspěvek na péči nebo jiný individuální sociální transfer, dary) a právnických osob (věcné dary, finanční podpora, dotace).

 

S ohledem na uvedená fakta realizuje MPSV tyto iniciační kroky, které budou dále rozpracovány do legislativní úpravy:

  • posílení odpovědnosti krajů v oblasti dotací přesunem části dotačního řízení na kraje,
  • ponechání kontrolních mechanismů v rámci dotačního řízení vůči krajům na úrovni MPSV,
  • zvýšení transparentnosti dotačního řízení zaváděním prvků mechanismu vyrovnávací platby formou pověřovacího aktu, která zajistí víceleté financování a zjednodušení celého systému financování,
  • využití kalkulačních vzorců, jako nástrojů pro zvýšení transparentnosti dotačního řízení,
  • hodnocení dalších možností jednotlivých zdrojů financování sociálních služeb,
  • vytvoření personálních a materiálních standardů, které budou objektivizovat minimální kvalitativní nároky na zajištění sociálních služeb

 

Odměňování ve sféře sociálních služeb

Nízká úroveň odměňování pracovníků v přímé péči, tj. pečovatelů a sociálních pracovníků, je závažným dlouholetým problémem v sociálních službách, který je potřeba urgentně řešit. Na tento fakt upozorňují též Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče, Asociace poskytovatelů sociálních služeb a Unie zaměstnavatelských svazů ČR. Kvůli nízkým platům a mzdám dochází k vysoké fluktuaci pracovníků, zejména v oblastech, kde je pracovní trh nenasycen nebo u zaměstnavatelů, u nichž s kvalifikací pečujících profesionálů mohou tito pracovníci působit a jsou zařazeni ve vyšších tarifech odměňování, typicky ve zdravotnických nebo školských zařízeních, nebo v sektoru jiných služeb nebo korporací.

 

 Z výsledků ČSÚ dále vyplývá, že průměrné mzdy za minulý rok se u těchto zaměstnanců pohybují v průměru ve výši pouze 18 565 Kč. Zde jsou navíc zařazeny všechny profese, které v tomto segmentu pracují vč. managementu, vysokoškolsky vzdělaných sociálních pracovníků a pečovatelů/lek v přímé péči. MPSV tak identifikuje, že zejm. pracovníci v přímé péči pobírají mzdu výrazně nižší, tedy pohybující se okolo 12 – 15 000 Kč (hrubého) a sociálních pracovníků okolo 18 – 22 000 Kč (hrubého). I v těchto případech se jedná pouze o průměrné mzdy. V běžné praxi jsou tyto mzdy/platy ještě nižší. Tento fakt má za následek vysokou fluktuaci pracovníků, nedostupnost odpovídající péče o seniory a zdravotně postižené, snižování její kvality včetně znemožňování rozvoje potřebných sociálních služeb.

Dle výsledků rezortního statistického zjišťování vyplývá, že k 31. 12. 2012 činil evidenční počet zaměstnanců v sociálních službách více jak 88 tis. pracovních úvazků, ale výkazy nejsou sledovány u všech forem sociálních služeb. Dle odhadů tak v tomto segmentu je zaměstnáno cca 100 tis. pracovních úvazků ve více jak 5 tis. sociálních službách.

Problémem fluktuace a s ní spojené ztráty odborného personálu v sobě však obsahuje daleko horší aspekt či jev provázející odchod kvalifikovaného personálu. Tím je promarněná investice do dalšího vzdělávání. Proces celoživotního vzdělávání je pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách ze zákona povinný.

 

Případové studie způsobů zajištění péče o příjemce příspěvku na péči

Více než polovina analyzovaných příjemců příspěvku na péči využívá pouze rodinnou/neformální péči (toto platí jak pro seniory, tak i pro osoby se zdravotním postižením). 

  • Pokud příjemci příspěvku na péči využívají profesionální služby, je to v naprosté většině případů v kombinaci s rodinnou/neformální péčí.  
  • V rámci rodinné/neformální péče o seniory roli hlavní pečující osoby zastávají nejčastěji jejich vlastní děti (převážně pak jejich dcery) a jejich manželé/manželky. V menší míře to jsou jejich snachy a vnuci/vnučky. V některých případech jsou senioři schopni se o sebe z velké části postarat sami a rodinní příslušníci jim pak poskytují jen částečnou pomoc a podporu.  
  • V rámci rodinné/neformální péče o osoby se zdravotním postižením roli hlavní pečující osoby zastávají nejčastěji jejich manželé/manželky a jejich matky. Ve výjimečných případech to je jejich syn nebo sestra. V některých případech jsou osoby se zdravotním postižením schopny se o sebe z velké části postarat samy a rodinní příslušníci jim poskytují jen částečnou péči. 
  • Rodinní příslušníci vykonávají v rámci rodinné péče o seniory nejčastěji úkony spojené s běžnou péčí o domácnost seniora jako jsou úklid, vaření, praní, nákupy apod. Často pomáhají opečovávaným osobám také s osobní hygienou, s oblékáním, vozí je k lékaři a pomáhají jim s pohybem. Méně často je přebalují, ošetřují nebo jim pomáhají s příjmem potravy. 
  • Z profesionálních služeb využívají senioři v rámci pečovatelské služby nejčastěji dovoz obědů, ošetřování, úklidové služby a dovoz nákupů. Z pobytových služeb využívají senioři jak krátkodobé, tak i dlouhodobé pobyty v zařízeních služeb sociální péče. 
  • Rodinní příslušníci vykonávají v rámci rodinné péče o osoby se zdravotním postižením nejčastěji úkony spojené s běžnou péčí o domácnost osoby se zdravotním postižením, jako jsou úklid, vaření, praní, nákupy apod. Často pomáhají opečovávaným osobám také s hygienou, oblékáním a pohybem. Méně často jim pomáhají s příjmem potravy nebo jim poskytují doprovod.  
  • Z profesionálních služeb využívají osoby se zdravotním postižením v rámci pečovatelské služby nejčastěji dovoz obědů, ošetřování, úklidové služby a dovoz nákupů. Z pobytových služeb využívají osoby se zdravotním postižením především krátkodobé pobyty v ubytovacích zařízeních.

 

Dotace MPSV na oblast sociálních služeb

Financování sociálních služeb v ČR je vícezdrojové, různou měrou se na něm vůči uživateli sociálních služeb podílejí stát, kraje a obce , a to především prostřednictvím přiznaného PnP (příspěvku na péči), soukromé zdroje atd.

Celkové náklady systému sociálních služeb v roce 2012 činily 27,7 mld. Kč, tj. přibližně 0,71 % HDP. Na těchto nákladech se různým poměrem vůči uživateli svými úhradami podílí územní samosprávy, státní rozpočet, fondy veřejného zdravotního pojištění, soukromé a další zdroje.

Jedním z podstatných zdrojů financování jsou dotace na podporu poskytování sociálních služeb, které realizuje MPSV. Dotace MPSV kryje přibližně 21-24 % nákladů služeb.

Vývoj státních dotací na sociální služby zaznamenává dlouhodobé výkyvy, které nepřispívají ke stabilizaci sociálních služeb, rozvoji nových potřebných služeb nebo k rozvoji jejich kvality. Nejvyšší výkyvy byly zaznamenány mezi lety 2010 – 2013. V ČR funguje cca 2,5 tis. poskytovatelů sociálních služeb, kteří mají registrováno 5,4 tis. sociálních služeb ve 32 druzích. Na rok 2014 bylo požádáno na cca 5 000 sociálních služeb. Objem těchto požadavků se pohyboval okolo 10,1 mld. Kč.

Pro dotační rok 2014 byla sice celková alokace razantně zvýšena, ale stále nedosahuje míry roku 2008. Do určité míry toto bylo způsobeno i rozvojem individuálních projektů podporovaných z OPLZZ, kde roční průměrný výdaj na tyto služby činil cca 1 mld. Kč. V roce 2015 se počítá, že dojde k razantnímu výpadku těchto zdrojů, které bude nutné sanovat skrze státní rozpočet. Je však ale potřeba brát v úvahu již schválené výdajové limity státního rozpočtu. Objem disponibilních zdrojů státního rozpočtu je omezený.

 

Proces transformace a deinstitucionalizace je konkrétně podporován prostřednictvím:

  • Individuálního projektu MPSV Podpora transformace sociálních služeb,
  • Individuálního projektu MPSV Transformace sociálních služeb,
  • výzvy č. 87 Podpora procesu transformace pobytových sociálních služeb,
  • výzvy č. C1 Podpora sociálních služeb komunitního typu vzniklých po transformaci,
  • výzvy č. D2 Podpora sociálních služeb komunitního typu vzniklých po transformaci,
  • investičního Integrovaného operačního programu

Dále byly zpracovány také analýzy, které hodnotí dotační programy MPSV včetně efektivity procesu transformace. Z analýzy Efektivnost prostředků vynaložených v ústavní a v komunitní péči vychází řada variant komunitní péče ekonomicky výhodněji také z pohledu zřizovatelů a provozovatelů služeb. Je patrné, že v komunitní variantě poskytování služeb vzniká oproti ústavní péči dle typu domácnosti rezerva, kterou je možné pojmout jako úsporu nebo prostor pro zajištění sociálních služeb pro zkvalitnění integrace uživatelů. Vždy se však jedná o jinou kvalitu života a způsob naplňování práv jednotlivých uživatelů sociálních služeb. 

 

Současný stav výkonu sociální práce úřady obcí v přenesené působnosti

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností – dále jen ORP (celkem 238) aktuálně zaměstnávají 1088 sociálních pracovníků (911 přepočtených úvazků) – viz příloha č. 1. Jejich počet pozvolna klesá v souvislosti s rušením sociálních oddělení či jejich slučováním s jinými, zatímco vývoj počtu sociálních jevů vyžadujících odborné řešení je naprosto opačný.

Průměrná míra nezaměstnanosti v meziročním porovnání (k 31. 12. daného roku) stoupla o 0,8 procentního bodu na 9,4%, nejvyšší je v krajích Ústeckém (14,0 %), Moravskoslezském (12,3%) a Olomouckém (11,9%). Dále je nutné zdůraznit, že odhadovaný počet osob bez přístřeší v ČR je dle expertů, kteří vycházeli zejména z definice obsažené v typologii ETHOS19, přibližně 30 000.

Mnohem více je však dle stejné metodiky osob žijících v nejistém anebo nevyhovujícím bydlení. Odhadovaný počet osob ohrožených ztrátou bydlení žijících v ČR v roce 2012 je až 100 tis. Tento odhad potvrzují i údaje o počtu příjemců příspěvku na živobytí podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

Dle údajů MPSV jejich počet v září 2013 dosáhl 150 780. S popsaným stavem bezprostředně souvisí současný způsob financování výkonu přenesené působnosti (v části tzv. sociálních agend, tj. činností sociální práce a koordinace sociálních služeb, sociální kuratela dospělých osob a koordinace dlouhodobé péče pro seniory a osoby se zdravotním postižením), který posiluje riziko vzniku situace, kdy stát nebude schopen prostřednictvím ORP plnit povinnosti jemu uložené platnými právními předpisy.

 

Analýza plánů rozvoje sociálních služeb na krajské úrovni

Analýza existujících Střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb21 kromě jiného ukázala, že střednědobé plány rozvoje sociálních služeb (dále jen SPRSS) krajů na území ČR jsou rozdílné ve formě, obsahu i způsobu zpracování. Z uvedené analýzy rovněž vyplynulo, že zvýšení možnosti realizace zpracovaného střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb lze dosáhnout přesností a konkrétností daného plánu (např. rozsáhlé obecné analýzy lze umístit do příloh). Finance pro zajištění realizace plánu by měly být integrální součástí plánu a měly by být vázány na jednotlivá opatření a aktivity plánu. Žádoucí je též propojení strategie (cílů, opatření a aktivit) a finančních prostředků nezbytných na jejich zajištění. Krajské SPRSS mají také popisovat míru a způsob spolupráce s obcemi, včetně konkrétních výstupů zahrnutých ve strategické části plánu. Podobně mají zohledňovat a reflektovat strategické dokumenty ČR. Neméně důležitý je monitoring plnění plánů minulých, tj. zpracování přehledů financování sítě služeb v minulých letech. V neposlední řadě mají SPRSS pojednávat jen o sociálních službách a případné další přesahy, které plány obsahují, by pak měly být jednoznačně odděleny. Neopominutelnou skutečností dále je, že v současné době nejsou SPRSS vždy chápány jako nástroj pro řízení sítě sociálních služeb (finančně podporovaných služeb) a neobsahují kritéria pro případnou podporu poskytovatelů služeb.

Některá výše uvedená zjištění podporují také výsledky dalšího výzkumu srovnávajícího základní odlišnosti v krajských strategiích sociálních služeb, které byly zjišťovány na základě obsahové analýzy a vícekriteriálního hodnocení. Z výsledků je patrné, že nejproblematičtější oblastí je sestavování ekonomické nákladovosti ve strategické části plánu a provázání strategie se zjištěnými potřebami. Krajské plány zpravidla neobsahují jasné strukturované rozpočty a současně nejsou zdroje rozpočtovány k jednotlivým cílům. Zajímavé je, že nejsou v těchto plánech zpravidla uvedeny ani zdroje či náklady plynoucí z krajských rozpočtů. V případě, že se nároky na veřejné zdroje objevují, opírají se zejména o náklady z let minulých. Nové cíle nebo rozvoj služeb v kraji není ve většině případů vůbec zohledněn. Z výzkumu je současně zřejmé, že u většiny krajů není přímo pracováno s potřebami. Buď nejsou zjišťovány všechny potřeby, které definuje zákon o sociálních službách (tj. uživatelé, poskytovatelé a obce) nebo nejsou potřeby transformovány do jasných cílů, např. chybějící sociální služby nebo kapacity v regionu (druh služby, územní působnost aj). Střednědobé plány také operují s různými programovacími obdobími od jednoho do šesti let. Stejně tak i u rozsahu plánů, struktury, způsobu definování cílů a opatření, práce se zdrojovými daty (např. oficiální registr poskytovatelů sociálních služeb versus vlastní softwarové aplikace či výstupy z benchmarkingu).

 

Zajišťování podpory lidem s potřebou dlouhodobé péče

Dosavadní závěry aktivity č. 12 projektu Podpora procesů v sociálních službách, která se zabývá tématem efektivního poskytování dlouhodobé sociálně zdravotní péče, ukazují následující. Z analýzy ekonomické efektivity zajišťování vyplývá, že přestože z vnějšího pohledu mohou sociální služby vypadat jako pouhá reakce na nesoběstačnost daného jednotlivce, při jejich bližší analýze se ukazuje, že vstupy do systému služeb tvoří jak zdroje vyjádřené v peněžních jednotkách (např. platy zaměstnanců, investice), tak i zdroje, které nemají tržní cenu (např. úroveň komunity v místě poskytování sociálních služeb, postoje veřejnosti ke zdravotně postiženým). Na základě těchto skutečností se ukazuje, že není možno analyzovat efektivnost zajišťování péče o příjemce příspěvku na péči pouze na principu přímo vyčíslitelných nákladů a snadno měřitelných výsledků. Toto pojetí je pravděpodobně nejbližší úzkému principu sledování nákladové efektivnosti v poměru cena/výkon, nicméně neumožňuje zachytit působení faktorů, které nemají tržní hodnotu. Efektivnost sociálních služeb - a tedy i efektivnost zajišťování péče o příjemce příspěvku na péči - se v tomto pojetí jeví jako širší koncept, který zahrnuje i finální výstupy ve formě zlepšení sociální situace potřebných a zahrnutí vstupů, které se v daném čase na trhu koupit nedají, neboť jsou výsledkem dlouhodobé kultivace a nastavení sociálně-ekonomického prostředí.

Výsledky analýzy „Spotřeba zdravotní péče příjemci příspěvku na péči“ ukazují na silnou konzistentní vazbu mezi stupněm závislosti na cizí pomoci a spotřebou zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Významný je také vztah mezi spotřebou zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a institucionalizací – tedy k tomu, zda osoba žije v soukromé nebo institucionální domácnosti.

„Analýza příjemců příspěvku na péči a potenciálních uživatelů dlouhodobé péče“ identifikovala potenciální uživatele dlouhodobé péče. Odhady z výběrových šetření naznačují, že v populaci ČR je zhruba 400 tis. osob s deklarovanou intenzivní potřebou dlouhodobé péče, z toho přibližně 60 % tvoří ženy.

 

Dále se ukázalo, že osoby s omezením soběstačnosti: 

  • mají v průměru menší domácnosti,
  • častěji žijí osamoceně, méně časté jsou u nich domácnosti s dětmi.
  • v jednočlenné domácnosti žije zhruba čtvrtina všech osob s ADL (Activities of Daily Living)/IADL (Instrumental Activities of Daily Living) omezením (s věkem tento podíl roste až k 45 % jedinců v soukromých domácnostech žijících samostatně mezi osobami ve věku 75 a více let).

 

Z celkového počtu osob s potřebou dlouhodobé péče je zhruba 15 % případů poskytována institucionální péče zdravotnických nebo sociálních zařízení. Značná část osob žijících v soukromých domácnostech využívá neformální péče, nejčastěji tuto péči poskytují osoby žijící v téže domácnosti (partneři, děti). Nepříznivá ekonomická situace je zejména u osaměle žijících osob, které čítají zhruba čtvrtinu všech osob s omezením soběstačnosti žijící v soukromých domácnostech. Nejčastěji využívanými službami jsou zajištění stravy, pomoc s chodem domácnosti, s osobní péčí a hygienou.

Z analýzy „Finanční toky ve veřejných a soukromých rozpočtech“ vyplývají následující kvantifikovatelné údaje. Celkový objem zdrojů použitých na financování dlouhodobé péče je tvořen ze zdrojů na příspěvek na péči (19,8 miliard Kč v roce 2009), dále transfery MPSV, výdaje krajů a obcí, výdaje MZ, výdaje zdravotních pojišťoven, výdaje domácností. (Výdaje na dlouhodobou péči celkově v roce 2009 dosáhly necelých 50 miliard Kč, to je 1,4% HDP.) Celkové roční výdaje na 1 lůžko dosahuji u domovů pro osoby se zdravotním postižením 350 tis. Kč (měsíčně 29 tisíc Kč), v domovech se zvláštním režimem 315 tis. Kč (měsíčně 26 tis. Kč), v domovech pro seniory 274 tis. Kč (měsíčně 23 tis. Kč) a v týdenních stacionářích 256 tis. Kč (měsíčně 21 tis. Kč). Náklady na ošetřovací den v institucích poskytujících dlouhodobou péči ve zdravotnictví dosahovaly od 1 241 Kč (měsíčně 38 tis. Kč) v léčebnách pro dlouhodobě nemocné po 2 931 Kč (měsíčně 89 tis. Kč) v hospicích.

 

Závěry výše uvedených analýz lze shrnout do následujících bodů:

  • Na sociální služby by se mělo nahlížet jako na služby obecného hospodářského zájmu. V souvislosti s tím se jeví jako žádoucí stanovit základní prvky národní právní úpravy veřejné podpory.
  • Role sociálních pracovníků v současné dobé mnohdy stírá principy sociální práce. Ukazuje se rovněž nedostatečné zastoupení sociálních pracovníků na úrovní obcí III. typu.
  • Střednědobé plány rozvoje sociálních služeb krajů jsou často rozdílně zpracované. Nedostatečné bývá propojeni strategické a finanční části plánů (případné chybějící finanční část). Plány by měly sloužit jako nástroje pro řízení sítě sociálních služeb (a měly by stanovovat principy koncipování a fungování sítě služeb), řídicí subjekt (kraj, obec) by měl být zodpovědný za zajištění potřebných služeb ve svém území.
  • Kapacity a další údaje o sociálních službách nejsou vykazovány jednotně. Bylo by proto vhodné zajistit kompatibilitu sledovaných údajů.
  • Podíl krajů a obci na spolufinancování služeb jsou rozdílné a nejsou jasně strukturované.
  • Ke zvýšení účinnějšího fungováni systému sociálních služeb je žádoucí dlouhodobě sledovat, jaké jevy se ve společností objevují, jaké potřeby se k nim váží a jak na ně mohou sociální služby reagovat.
  • Sociální služby jsou nástrojem přispívajícím k prevenci nebo podpoře řešení různých společenských jevů a problémů. Některá očekávání vůči sociálním službám zhmotněná v různých národních koncepcích, strategiích atd. jsou však nereálná nebo je možné celý přístup označit jako nesystémový či s nejasným zadavatelem.
  • Sociální služby by měly být poskytovány tak, aby došly k žádoucím cílům, které jsou definovány v zákoně o sociálních službách (sociální začleňování, ochrana práv, důstojné podmínky života). Důležité je proto stanoveni parametrů pro měřeni dobré praxe, která se odehrává uvnitř služby. Nyní nejsou dostatečné nástroje, jak kvalitní práci poskytovatelů s uživateli kontrolovat a jak provázat výsledky/výstupy činností sociální služby ve vztahu k uživatelům. Inspekce by měla být schopna posoudit, zda sociální služba pracuje s uživatelem tak, aby bylo dosaženo individuálních cílů a počet inspekcí/inspektorů byl vzhledem k počtu sociálních služeb minimální. Sociální služby by také měly být poskytovány v přirozeném prostředí.
  • Efektivnost zajišťování péče o příjemce příspěvku na péčí nelze analyzovat jen na základě přímo vyčíslitelných a přímo měřitelných ukazatelů - efektivnost sociálních služeb je tedy širší koncept, při jehož sledování je zapotřebí zohlednit i působení faktorů netržní hodnoty, tedy kvality života uživatelů ve službách.
  • Mezi stupněm závislosti na cizí pomoci a spotřebou zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištěni existuje silná vazba. Z celkového počtu osob s potřebou dlouhodobé péče je zhruba 15 % případů poskytována institucionální' péče zdravotnických nebo sociálních zařízení. Značná část osob žijících v soukromých domácnostech využívá neformální péče. Nepříznivá ekonomická situace je zejména u osaměle žijících osob s omezením soběstačnosti, které žijí v soukromých domácnostech.
  • Příspěvek na péči by měl být poskytován za účelem zajištění pomoci a podpory v takovém rozsahu, který odpovídá objektivní potřebě osoby. Na základě dosavadních zkušeností je však nutné pracovat na dalším posílení systému, v němž čerpání této dávky skutečné odpovídá reálné a individuální potřebě uživatelů. Současny systém příspěvku na péči nezohledňuje pečující osoby, resp. osoby poskytující neformální péči. V tomto ohledu je nutné pracovat na změně systému.

 

Slovníček pojmů

Akční plán - jedná se o soubor plánovaných projektů a aktivit, jejichž prostřednictvím mají být naplněny cíle strategie. Akční plán může být součástí strategie (nebo jejího implementačního dokumentu) nebo se může jednat o samostatný dokument na tyto dokumenty navazující (4).

Ambulantní služby - služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování (1).

Běžné prostředí přirozené sociální prostředí – rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity (2).

Cíl -směr konání uvažování nebo směřování, na jehož konci je předem stanovitelný a žádaný cílový stav (3).

Cílová skupina -z hlediska nastavení strategie (jejích cílů a opatření) se jedná o osobu, skupinu osob nebo instituce, na které bude mít realizace strategie zamýšlený dopad. Z hlediska komunikace se jedná o osobu, skupinu osob nebo instituce, jež mohou nebo by měly být (různými prostředky, nástroji a v různé intenzitě) informovány o průběhu, výstupech a výsledcích tvorby strategie. Cílová skupina z hlediska nastavení strategie nemusí být cílovou skupinou z hlediska komunikace a naopak (4).

Cílový stav -konkrétní a měřitelný stav, který je předpokládán (nebo již nastal) ve chvíli dosažení cíle. Cílový stav by měl být pro daný případ jedinečný a nezaměnitelný, měřitelný, akceptovatelný pro ty, kdo se na jeho dosažení podílejí, realizovatelný a opatřený termíny zhotovení nebo dodání (3).

Dávky - dávkami rozumíme majetkové převody ve prospěch jiného, mohou to být peníze nebo věci. Dávka v demokratické společnosti je nástrojem povinné (obligatorní, mandatorní) nebo dobrovolné (fakultativní, voluntérské, filantropické, sponzorské) redistribuce prostředků ve prospěch těch, kdo jsou potřební a jejich potřeby byly společensky uznány. Dávky rozeznáváme věcné a peněžité. (Věcné dávky - věci mohou mít povahu odměny nebo jsou součástí odměny (režijní jízdenky, deputátní uhlí apod.) či jsou poskytnuty k uspokojování určité potřeby. Peněžité dávky - Peněžité dávky jsou obnosy vyplacené těm, kteří na ně mají nárok, nebo jimž byly přiznány úředním výrokem, nebo jimž byly poskytnuty jako dar – zpravidla od nestátních subjektů). (TOMEŠ, I.: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál, 2010).

Deinstitucionalizace – proces, ve kterém dochází k  transformaci institucionální(ústavní) péče o osoby se zdravotním postižením v  péči komunitní. Cílem je zkvalitnit život lidem se  zdravotním  postižením a umožnit jim žít běžný život srovnatelný s životem jejich vrstevníků. Během deinstitucionalizace dochází k řízenému rušení ústavů a rozvoji komunitních sociálních služeb. Výsledná struktura a provoz  sociálních služeb jsou primárně orientovány na potřeby uživatelů služeb a jejich  sociální začleňování,  uživateli nejsou vystavováni institucionalizaci (2).

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav – zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb (1).

Evaluace -proces, který zkoumá nakládání s finančními prostředky veřejných rozpočtů a napomáhá hospodárnosti při jejich čerpání; evaluace je proces hodnocení využívání prostředků z veřejných zdrojů. Zároveň je evaluace systematické a objektivní hodnocení probíhajících nebo dokončených strategií (nebo projektů, programů nebo politik), jejich uspořádání, implementace a výsledků. Cílem je určení významnosti a plnění cílů, rozvojové efektivnosti, účinku a udržitelnosti. Jde o proces stanovení důležitosti nebo významnosti určité aktivity, politiky nebo programu (4).

Finanční plán -plánování výnosů, nákladů a zisku, plánování cash-flow (plánování peněžních příjmů a výdajů), plánování aktiv (majetek organizace) a pasiv (zdroje krytí majetku) (3).

Garantovaná nabídka služby -popis minimálního, organizací pro uživatele a další relevantní zainteresované strany garantovaného, rozsahu, způsobu a podmínek poskytování služby (3).

Implementační / prováděcí dokument / plán implementace - dokument navazující na strategii, který vymezuje především postupy, aktivity, organizační strukturu, harmonogram a rozpočet realizace opatření a plnění cílů stanovených ve strategii (4).

Indikátor - Kvantifikovaný cíl, respektive měřítko stavu plnění cíle nebo realizace aktivity. Indikátory slouží pro sledování (monitorování) průběhu a výsledku realizace strategie (programu, projektu) (4).

Uživatel - synonymum pojmu  uživatel sociální služby: osoba užívající  sociální služby podle  zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (3).

Komunita - nejbližší, přirozené, běžné sociální prostředí; zahrnuje rodinu, sousedy, přátele, známé, a místa, kde lidé běžně žijí, pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity (2).

Komunitní péče -  pomoc a podpora poskytovaná lidem se zdravotním postižením v komunitě s využitím komunitních sociálních služeb,  veřejně dostupných služeb a  neformální podpory (2).

Kompetence - souhrn znalostí a dovedností člověka (např. kompetence pracovníka, kompetence uživatele apod.) (3).

Koncepce - v kontextu strategického řízení označuje pojem koncepce strukturované vytyčení celkového směřování v dané oblasti. Koncepce obsahuje základní východiska a směřování, zatímco strategie je konkrétnější, vymezuje konkrétní cíle a jejich hodnoty. Koncepce může mít podobný charakter jako Politika, rozdíl je především v jejich časovém horizontu (koncepce má spíše krátkodobý až střednědobý horizont realizace, zatímco politika střednědobý až dlouhodobý horizont realizace) (4).

Neformální podpora -podpora, které se člověku se  zdravotním postižením dostává od rodinných příslušníků, blízkých osob, zájmových a občanských organizací, spolků apod., nikoli od profesionálů a  sociálních služeb (2).Opatření - nástroj implementace strategie, jehož prostřednictvím jsou naplňovány jednotlivé

cíle. Opatření může mít podobu legislativních změn, programů nebo projektů, investic a finančních nástrojů, poskytování informací, vzdělávání apod. (4).

Péče - zahrnuje  podporu i  pomoc, jedná se tedy o souhrn činností, k jejichž zvládnutí potřebuje uživatel služby spolupráci jiné osoby nebo které není schopen vlastními silami zvládnout a k jejich zajištění je nezbytné, aby je za  uživatele vykonala ve vyšší míře či zcela jiná osoba (2).

Pobytová služba - služba spojená s ubytováním v zařízeních sociálních služeb (1).

Podpora -souhrn činností, k jejichž zvládnutí potřebuje  uživatel služby spolupráci jiné osoby, míra působení jiné osoby je oproti  pomoci nižší, uživatel služby je co nejvíce veden k samostatnosti (2).

Pomoc - souhrn činností, které  uživatel služby není schopen vlastními silami zvládnout a k jejich zajištění je nezbytné, aby je za  uživatele služby vykonala ve vyšší míře či zcela jiná osoba (2).

Popis poskytované služby -základní popis, charakteristika služby (kde, kdy, kým, jak v jakém rozsahu a za jakých podmínek je služba poskytována). Součástí popisu služby je i garantovaná nabídka služby (3).

Poskytovaná služba -jakákoliv služba, kterou organizace poskytuje (služba sociální, zdravotní apod.) (3).

Potřeby - stav charakterizovaný dynamickou silou, která vzniká z pocitu nedostatku nebo přebytku, touhou něčeho dosáhnout v oblasti biologické, psychologické, sociální nebo duchovní. Naplnění potřeb směřuje k vyrovnání a obnovení změněné rovnováhy organismu-homeostaze (Projekt Podpora procesů v sociálních službách Souhrnný Katalog potřeba kompetencí po doplnění Připomínek. 30. 3. 2012).

Pracovník - pracovník v sociálních službách, sociální pracovník nebo jiný odborný pracovník definovaný dle  zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který je v přímém kontaktu s  uživatelem služby, nebo další zaměstnanec sociální služby (2).Proces - soubor vzájemně provázaných činností, který využívá zdroje pro přeměnu vstupů na výstupy nebo produkty. Tento soubor činností je v organizaci realizován opakovaně (nejedná se o jednorázovou činnost). Proces lze popsat pomocí atributů procesu a má svého vlastníka (3).

Projekt - Projekt je dočasné úsilí s cílem vytvořit unikátní produkt, službu nebo výsledek. Projekt má jasný cíl, začátek a konec (4).

Příspěvek na péči – pravidelná opakující se dávka poskytovaná podle zákona o sociálních službách. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a je určen na úhradu za pomoc, která je osobě se zdravotním postižením poskytována rodinným příslušníkem, osobou blízkou, jinou osobou nebo registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Stupně závislosti. Tato dávka je nárokem osoby závislé (2).

Registrovaná služba - druh sociální služby dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách; dílčí organizační jednotka (3).

Sociální služba - činnost nebo soubor činností podle  zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zajišťujících  pomoc a  podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení (1).

Sociální začleňování - proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný (1).

Sociální vyloučení - vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace (1).

Správce sítě sociálních služeb - instituce státní správy nebo samosprávy, případně jiná organizace vykonávající činnosti, odpovědnosti a pravomoci spojené s řízením sítě sociálních služeb a zajištěním realizace dohodnutých strategií v příslušném území a definovaném období v souladu s aktuálním plánem rozvoje sociálních služeb (3).

Strategie -(z řeckého strategos, generál < stratos (vojsko, výprava) + agein, vést) soubor rozhodnutí,které vychází z daných zdrojů a z posouzení dané situace, zaměřený na dosažení cílové stavu (3).

Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb -výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob vestanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb (1).

Stupně závislosti na pomoci druhé osoby -Při posuzování stupně závislosti se hodnotí tyto základníživotní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Posuzují se zvlášť u osob do 18 let věku a u osob nad 18 let věku. U obou skupin jsou určeny čtyři stupně závislosti: I. stupeň (lehká závislost), II. stupeň (středně těžká závislost), III. stupeň (těžká závislost) a IV. stupeň (úplná závislost) (2).

Terénní služby - služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí (1).

Transformace - souhrn procesů změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování sociálních služeb v rámci  deinstitucionalizace (2).

Typy zdravotního postižení - mentální postižení;  tělesné (pohybového ústrojí); smyslové  (zrakové, sluchové,  duální);  kombinované postižení a duševní onemocnění. U osob se  zdravotním postižením se mohou vyskytovat v různých stupních a v různých kombinacích  (kombinované postižení) (2).

Uživatel sociální služby - synonymum pojmu  uživatel: osoba užívající  sociální služby podle  zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (2).

Veřejná služba - veřejnou službou se rozumí poskytování služeb ve veřejném zájmu občanů, kdy totoposkytování služeb je současně plně financováno nebo kofinancováno z veřejných zdrojů, tedy finančních a jiných zdrojů občanů spravovaných a přerozdělovaných volenými zástupci a zaměstnanci jejich agend na všech úrovních veřejné správy (státní správa i samospráva). Jde převážně o služby, které jsou občany shledány jako potřebné a prioritní, které by bez této podpory nebyly pro veřejnost a jejich uživatele z různých důvodů dostupné vůbec nebo by byla jejich kvalita a rozsah výrazně omezen. Současně může jít také o služby, které mají rozvojový nebo inovativní charakter a lze předpokládat jejich budoucí pozitivní přínos pro občany a společnost. Poskytování veřejné služby předchází veřejný výběr poskytovatele těchto služeb. Výběr i samotné poskytování musí být efektivní, transparentní a nesmí pro poskytovatele této služby přinášet jiný zisk než ten, který bude reinvestován do rozvoje kvality, dostupnosti a efektivity poskytované veřejné služby s výsledkem prospěšným pro občany, kterým je veřejná služba určena (Veselka, J., Koldinská, J.).

Veřejný závazek - poslání, cíle, okruh osob a zásady registrované sociální služby (3).

Vize - popis žádoucího budoucího stavu, kterého chceme prostřednictvím realizace strategiedosáhnout. Jedná se o dopad naplnění globálního cíle. Vztahuje se na strategii jako celek. K naplnění vize by mělo dojít ve střednědobém či dlouhodobém horizontu (což nemusí být bezprostředně po ukončení realizace strategie) (4).

Zadavatel veřejných služeb - subjekty veřejné správy, ať již státní správa či samospráva, která jesoučasně i poskytovatelem sociálních služeb. Ve smíšeném modelu státní správy a samosprávy musíme nicméně u úrovně krajů a obcí rozlišovat mezi působností přenesenou a samosprávnou, mezi finančními prostředky svěřenými státem (v případě dotačních řízení krajů) a vlastními prostředky, ať již mají svůj původ v rozpočtovém určení daní nebo v dalších příjmech obcí.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách - vymezuje (mimojiné) rozsah a formu  pomoci a  podpory poskytnuté prostřednictvím  sociálních služeb: Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování.  Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování jejich lidských práv a základních svobod (2).

Závazek veřejné služby -závazek veřejné služby vzniká jako výsledek transparentního procesupoptávání a následného výběru nejvhodnějšího poskytovatele (poskytovatelů) veřejné služby na zajištění konkrétně definované poptávky zadavatele. Jako takový je smluvním zakotvením výsledné dohody spojené s procesem realizace, financováním, očekávaným výsledkem a vyhodnocením poskytování veřejné služby, které je uzavřeno mezi poskytovatelem a zadavatelem veřejné služby včetně stanovené odpovědnosti a povinností těchto stěžejních zainteresovaných stran. Závazek obsahuje přijetí odpovědnosti poskytovatele za konkrétně stanovené zajištění deklarované kvality, množství, dostupnosti a efektivity veřejné služby v daném období a území, pro které je vykonávání veřejné služby sjednáno. Závazek veřejné služby je veřejně dostupným dokumentem a jako takový je zadavatelem, občany a dalšími zainteresovanými stranami průběžně přezkoumáván a vyhodnocován (Veselka, J., Koldinská, J.) 

Zdravotní postižení - postižení člověka, které vkombinaci sorganizací společnosti, v nížosoba sezdravotním postižením žije, nepříznivě ovlivňuje kvalitu jeho života, zejména schopnost navazovat a udržovat vztahy s lidmi a schopnost pracovat. Pojem „osoba se zdravotním postižením“ je používán v právním systému České republiky odlišně pro účely vzdělávání, sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, způsobilosti k právním úkonům či sociálních služeb. Dle definice Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením jsou za osoby se zdravotním postižením považovány ty, jež mají dlouhodobé  tělesné, mentální, duševní nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plné a efektivní účasti ve společnosti rovnocenně s ostatními (2).
 

(U jednotlivých pojmů jsou v závorkách uvedeny odkazy na zdrojové materiály, přičemž: „1“ představuje legislativní zdroje, „2“ představuje Slovník deinstitucionalizace, „3“ představuje Manuál poskytovatele systému QMSS, „4“ představuje Metodiku přípravy veřejných strategií. Tam, kde se nejedná ani o jeden ze jmenovaných zdrojů, je zdroj uveden přímo v závorce).

 

 

Strategie ke stažení.

 

Zdroj: MPSV

 

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha