Kvalita v zdravotně‑sociální péči je reálným cílem

Kvalita v zdravotně‑sociální péči je reálným cílem
18. 11. 2014

Kvalita péče o lidi, kteří se kvůli svému zdravotnímu stavu i sociální situaci ocitají na pomezí zdravotního a sociálního systému, je v České republice dlouhodobě neuspokojivá. Navzdory tomu, že by si tato situace žádala zásadní systémové změny ve financování i organizaci péče o tyto osoby, dlouhou dobu zůstávalo jen u politických proklamací a zoufalé snahy obětavých profesionálů, kteří péči za nedostatečných personálních, materiálních i finančních podmínek poskytují. Jedním z mála pozitivních příkladů, kdy politici opravdu plní své sliby a snaží se za pomoci profesionálů služby určené seniorům v sociálních zařízeních dlouhodobé péče systematicky zkvalitňovat, je projekt Gerontologické a organizační supervize realizovaný Jihomoravským krajem v rámci zdejších domovů pro seniory.

Společenské změny po listopadu 1989 přinesly mj. i nutnost transformace zdravotnictví z původně státního přídělového systému do systému financovaného prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění. Bohužel se nepodařilo provázat zdravotnictví se zabezpečením sociálních potřeb, které souvisejí se zdravotním stavem pojištěnce, a tak se oba systémy nadále vyvíjely odlišně v rovině věcné, systémové i legislativní. Výsledkem je, že zdravotnictví „zajišťuje“ poskytování a financování zdravotnických služeb, tedy péče, jejímž výsledkem je řešení nějakého zdravotního problému, a sociální systém se izolovaně soustřeďuje na poskytování sociálních dávek a zajištění sociálních služeb. Praktické problémy vyplývající z oddělení těchto dvou systémů nastávají u skupiny pacientů, jejichž nemoc vyžaduje jak zdravotní péči, tak v důsledku různých omezení souvisejících s vlastním onemocněním či jeho následky také pomoc sociálního systému. Typicky se tak děje u starších polymorbidních nemocných, kteří mají omezenou soběstačnost a vyžadují pomoc v některých sebeobslužných aktivitách. Potřeby takového člověka jsou jak zdravotního, tak sociálního charakteru, nicméně oddělenost těchto dvou systémů přináší v praxi v určitých případech významné překážky v čerpání této péče. Pokud je pacient schopen za pomoci rodiny či profesionálních pečovatelů žít v domácích podmínkách, jsou problémy s odděleným financováním zdravotně‑sociální péče zpravidla nakonec zvládnuté, nicméně markantní jsou v situaci, kdy péče v domácích podmínkách není možná a člověk vyžaduje některou z forem ústavní zdravotní či sociální péče (léčebny dlouhodobě nemocných, domovy pro seniory). V obou těchto typech zařízení se poskytuje do určité míry jak péče zdravotní, tak sociální, nicméně financována je vždy jen buď z prostředků veřejného zdravotního pojištění v případě LDN, nebo z příspěvků zřizovatele a samotného klienta v případě domovů pro seniory. Odhlédnuto od skutečnosti, že i toto financování je nedostatečné, vždy provozovatelům chybí úhrada za část poskytnuté péče v závislosti na typu zařízení.

Změny jsou možné, příklady existují

Dlouhodobé podfinancování s sebou ruku v ruce přináší zhoršování kvality poskytované ošetřovatelské péče i sociálních služeb a uplatňování moderní medicíny ustupuje ve prospěch prostého zajišťování bazální péče. Výsledkem je stav, kdy tato zařízení budí jak u samotných pacientů a klientů, tak u odborné veřejnosti jen ty nejhorší představy. Situace se zdá být o to bezvýchodnější, čím déle trvá; řešení kvality života pacientů a klientů těchto zařízení je, zdá se, v nedohlednu.

Přesto existují pověstné světlé výjimky. Jedním z mála pozitivních příkladů je iniciativa Jihomoravského kraje, který se rozhodl zlepšit kvalitu života v zařízeních pro seniory, jejichž je zřizovatelem. A protože jak zdravotní, tak sociální potřeby klientů těchto zařízení jsou u významného procenta z nich ovlivněny tím, že trpí demencí, požádali pracovníci oddělení sociálních služeb Jihomoravského kraje o odbornou spolupráci Českou alzheimerovskou společnost, Gerontologické centrum v Praze 8 a Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče při Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Výsledkem uvedené iniciativy je projekt s názvem „Gerontologická a organizační supervize – odborná podpora a organizační supervize v zařízeních pro seniory zřizovaných Jihomoravským krajem (GOS)“.

„Tento projekt je pozitivním příkladem prospěšné spolupráce interprofesionálního týmu pracovníků v sociálních službách, lékařů, sociálních pracovníků, zdravotních sester, psychologů a dalších specialistů a výjimečné na něm je to, že vznikl díky politické a ekonomické podpoře péče o seniory ze strany zřizovatele, tedy Jihomoravského kraje. Je tak ukázkou toho, že změny lze provádět i tzv. zdola bez toho, aniž by zainteresovaní čekali na potřebné systémové změny,“ hodnotí aktivitu představitelů Jihomoravského kraje doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., z Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče FHS UK a Gerontologického centra v Praze.

Podpora zaměstnanců přispívá ke zkvalitnění péče

I když je téma kvality služeb nejen v sociální, ale i ve zdravotnické oblasti v posledních letech často skloňované, není obvyklé, že od politických proklamací dojde na skutečnou realizaci změn, které by k posunům v kvalitě poskytované péče opravdu vedly. Mezi taková opatření, která Jihomoravský kraj prosadil, patří i navyšování počtů potřebného personálu v sociálních zařízeních. Projekt GOS tak jen doplňuje dlouhodobé aktivity, kterými se představitelé Jihomoravského kraje snaží posílit kvalitu poskytovaných sociálních služeb. Pozitivní na něm je i to, že původně byl zamýšlen hlavně na podporu samotných zaměstnanců domovů pro seniory, kteří měli často problémy v komunikaci s klienty trpícími demencí. Tou v současnosti trpí až dvě třetiny obyvatel domovů pro seniory a přes 90 % klientů domovů se zvláštním režimem. Oproti roku 2007, kdy v domovech pro seniory pobývalo asi „jen“ 40 % osob s demencí, je mezi obyvateli těchto sociálních zařízení patrný enormní nárůst osob s kognitivní poruchou.

Systém ovšem na tuto změnu není nastaven a tváří se, jako by v sociálních zařízeních dlouhodobé péče byli jen lidé, kteří vyžadují převážně sociální služby a mají jen minimum zdravotních problémů. Paradoxním neblahým důsledkem oddělení zdravotního a sociálního systému je navíc skutečnost, že zaměstnanci v ústavních sociálních zařízeních ani nemají právo vědět, jaký je zdravotní stav jejich klientů, včetně toho, zda trpí demencí, což samozřejmě přináší spoustu praktických problémů v každodenní péči o tyto osoby. Proto nepřekvapí, že hlavním tématem spolupráce v rámci projektu GOS byla podpora při péči o osoby s demencí. „Svým způsobem je realizace tohoto projektu i uznáním hodnoty práce, kterou personál v těchto zařízeních odvádí, a jejího významu pro společnost. Bez řádně vyškolených a spokojených pracovníků se totiž kvalitní péče zajistit nedá,“ říká doc. Holmerová a dodává: „Během celé doby, kdy projekt běžel, jsme se zabývali jak zdravotní, tak sociální problematikou, protože většina klientů potřebuje péči komplexní, zdravotně‑sociální. V tom byl náš přístup dost novátorský, protože běžně stále ještě není většina zaměstnanců v sociálních službách připravena na to, když se sociální služby propojují s medicínou.“

Cílem je poskytování integrované ústavní péče

Dnes je situace taková, že většinu času klienti domovů pro seniory tráví s pracovníky, respektive pracovnicemi v sociálních službách. Ty by se ovšem měly řídit hlavně postupy vyplývajícími ze zákona o sociálních službách, tedy tak, aby člověka aktivizovaly, umožnily mu opustit sociálně nepříznivou situaci a vrátit se do běžného života, což u nemocných lidí, často v terminálních stadiích, není možné. Tyto pracovnice navíc nejsou školené v tom, jak pracovat s polymorbidními a většinou i dementními lidmi. Výsledkem je stav, kdy tito pracovníci přesně nevědí, jak správně přistupovat k lidem s demencí, jak vnímat jejich potřeby a chápat jejich chování, jaké aktivity v rámci běžných denních činností jim chystat a nabízet atd.

„Naší snahou bylo přispět k tomu, aby se ústavy více blížily modelu, kdy v rámci svých možností poskytují spíše integrovanou sociálně‑zdravotní péči dle potřeb svých klientů. Aby ovšem takovou službu mohli pracovníci v domovech pro seniory poskytnout, potřebují k tomu znalosti, dovednosti, správné podmínky a nástroje. A s tím vším jim měl pomoci náš interprofesionální konzultační tým odborníků v rámci projektu GOS,“ říká Mgr. Dana Hradcová z Fakulty humanitních studií UK a dodává: „V průběhu projektu jsme se zaměřili především na další rozvoj péče o lidi s demencí, paliativní péče, detekce a monitoringu bolesti. Zjistili jsme totiž, že v zařízeních zemře během jednoho roku asi 30 % lidí. Pro tyto účely byl ve spolupráci s Českou společností paliativní medicíny realizován Kurs ošetřovatelství v závěru života spojený se stáží a seminář Specifika paliativní péče v geriatrii. Lékařky z Gerontologického centra se spolu s pracovníky zařízení dlouhodobě věnovaly vytvoření systému sledování a léčby bolesti se speciálním zaměřením na schopnost členů týmu rozpoznat také neverbální známky bolesti u uživatelů s pokročilým syndromem demence.“

Antipsychotika péči nezkvalitňují, naopak

Je potřeba si uvědomit, že u osob s kognitivní poruchou, zvláště pokročilou, jsou fyzický diskomfort a bolest významně spojeny s neklidem, odmítáním péče, s projevy, které bývají označovány jako problémové či agresivní chování. Jejich zvládání může být pro neškolený personál sociálních zařízení dlouhodobé péče dosti obtížné. Pro kvalitní péči o tyto uživatele je klíčová schopnost týmu zařízení rozpoznat neverbální příznaky bolesti a tělesné nepohody či onemocnění a ve spolupráci s praktickým lékařem či specialisty tyto obtíže řešit. Velmi často lze kvalitní ošetřovatelskou péčí těmto zdravotním obtížím předcházet, a tím se vyvarovat i tzv. problémového chování. Řešením však není dlouhodobé používání antipsychotik, jak se bohužel v praxi často děje. To je naopak indikátorem špatné kvality péče. Nedostatečné používání analgetik, která jsou nahrazována dlouhodobým podáváním tlumivých léků, je u lidí s demencí nejen rizikové, ale i v přímém rozporu s dobrou praxí dle mezinárodních i národních doporučení.

„Pro lepší pochopení syndromu demence v jeho jednotlivých aspektech jsme do projektu zařadili několik seminářů a na ně navazujících konzultací v jednotlivých zařízeních. Zaměřili jsme se na strategie zvládání různých specifických situací, vztahovou problematiku, komunikaci či specifické aktivity pro lidi s demencí, včetně taneční terapie,“ popisuje Mgr. Hradcová.

Projekt pozitivně hodnotí nejen sami pracovníci v sociálních zařízeních

A jak hodnotí konzultační a edukační činnost týmu sami pracovníci sociálních zařízení? Podle nich došlo během spolupráce v rámci projektu GOS k významným pozitivním změnám v postupech při poskytování péče, ve zlepšení prostředí, ve kterém klienti žijí, i ve vzájemných vztazích. Změnilo se např. vnímání a reakce na chování osob s demencí. To, co dříve pracovníci označovali jako „problémové chování“ a agresivitu, nyní lépe chápou a zvládají. „Jedním z nejdůležitějších momentů projektu bylo vytvoření menších skupin klientů a stálých pracovních týmů na jednotlivých odděleních. Pomohla také změna organizace pracovního času tak, aby lidé měli více času na běžné činnosti, jako je vstávání, toaleta, oblékání, jídlo atd., a mohli si vzájemně věnovat pozornost, přizpůsobit se individuálnímu tempu jednotlivých klientů. Toto citlivé propojení různých ošetřovatelských úkonů a činností s běžným životem lidí v sociálních zařízeních je pro zlepšení kvality života těchto osob zásadní. Díky tomuto přístupu lidé vnímají prostředí domova jako přátelské, domácí a zajímavé a cítí se v něm mnohem lépe,“ vysvětluje Mgr. Hradcová.

Dalším pozitivním přínosem samotného projektu je i skutečnost, že více než polovina zařízení, která se ho účastnila, se rozhodla podstoupit certifikační proces projektu České alzheimerovské společnosti Vážka, který je určen pro zařízení poskytující specializovanou péči lidem s demencí. Tento certifikát potvrzuje, že dané zařízení dodržuje standardy kvalitní péče o lidi s kognitivním deficitem a dbá na zachovávání a podporu důstojnosti v přístupu k těmto lidem. Důraz je také kladen na dostupnost zdravotní péče, úroveň hygieny, výživu a podporu zdraví, ale i na spolupráci s rodinami, práci týmu a vzdělávání samotných pracovníků. V průběhu tří let postupně týmy z domovů pro seniory, které se k certifikaci přihlásily, zanalyzovaly spolu s konzultanty z České alzheimerovské společnosti současnou praxi v těchto zařízeních ve vztahu k lidem s demencí, pojmenovaly si oblasti, které je potřeba zlepšit, a následně pracovaly na jejich nápravě. Výsledkem bylo, že osm z nich již certifikát získalo a tři další se na certifikaci připravují. „Za zmínku také stojí, že v rámci projektu byla věnována pozornost i dalšímu rozvoji a podpoře pracovníků, kteří měli chuť dělit se o vlastní zkušenosti, podporovat a vzdělávat další zájemce o péči o lidi s demencí. Proto jsme pro více než dvacet lidí, mezi nimiž byli pracovníci v sociálních službách, ale i zdravotní sestry, nutricionistka, ergoterapeutky a manažeři sociálních zařízení, připravili kurs lektorských a konzultačních dovedností a pomohli jim při přípravě a provedení vlastních vzdělávacích a konzultačních aktivit v oblasti péče o lidi s demencí. Někteří účastníci kursu dnes provádějí vzdělávací a konzultační akce pro své pracovníky či kolegy, rodinné příslušníky lidí, o které pečují, zájemce z řad veřejnosti i z odborné komunity; významně tak rozšířili služby pro osoby s demencí a jejich rodiny,“ doplňuje Mgr. Hradcová.

Závěrem je vhodné dodat, že přístup, který zvolil Jihomoravský kraj, se tak může stát inspirací pro ostatní zřizovatele a nadějí pro klienty dalších zařízení dlouhodobé péče ve zbývajících regionech ČR. Ne náhodou projekt GOS získal uznání i v zahraničí. V roce 2012 byl oceněn mezinárodní cenou evropských nadací Foundation Médéric Alzheimer jako druhý nejúspěšnější projekt v oblasti péče o lidi s demencí.

 

Zdroj: Převzato z Medical Tribune 24/2014 (Publikováno 18.11.2014)

Autor: Tomáš Novotný

 

 

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha