V případě týrání seniorů je těžké zasahovat

13. září 2017

Z básně Dědova mísa Jana Nerudy: Komu děláš z dřeva koryto?/ Dědovi; – již se mu ruka třese/ nádobí už všechno rozbito.

Ve skutečnosti děda určitě nerozbil všechno nádobí, a kdyby se mu ruka skutečně hodně třásla, bylo by možné jej krmit. Důvody, proč jeho syn tak jednal, byly jiné a jinde. Celou záležitost si potřeboval sám před sebou i před svým potomkem zdůvodnit. Svému zdůvodnění zřejmě i věřil. Dokonce mohl být i hrdý na to, jak je šikovný.

Náhled na eventuální nevhodnost vlastního chování nepatří obecně k silným stránkám lidstva. Pokud si lidé obecně nepřijatelné chování připustí, pak mají tendenci bagatelizovat jeho rozsah, význam i nebezpečnost jak v současnosti, tak i do budoucna. Obrana může být vyvolána úzkostí i tzv. špatným svědomím.

Racionalizace

Mechanismus, kdy si pro své ospravedlnění musím najít racionální a nenapadnutelné důvody nebo motivy k tomu, abych mohl udělat to, co chci, ale „neměl bych“. Nebo důvody, které mi umožní neudělat to, co se mi nechce, nebo to neumím. Jde o obelhávání sebe sama, byť třeba podpořené racionálními argumenty. Namátkou z mnoha možností:

S PC se nenaučím pracovat. Nechci být, jako ti mladí, co u toho záření vydávajícího přístroje stále sedí.

Kompenzace

Pokud senior dokáže kompenzovat zhoršení pohybových schopností, dejme tomu účastí na universitě třetího věku, jde o pozitivní kompenzaci. Jsou ovšem možné i negativní kompenzace – „na delší procházku jít nemohu, do hospody je jen pár kroků, kam jinam bych došel…“

Nejeden nyní již dlouho důstojník v záloze nebo emeritní velký šéf doma velí.

Mechanismus kyselých hroznů

Stanovím si cíl. Nedaří se m jej dosáhnout. Je pro mě obtížné si přiznat, že jsem se přecenil nebo spletl, eventuálně i prohrál. Byl by to velmi nepříjemný zážitek Mohl by vést k výrazným depresím a pocitům neúspěchu. Já si ale raději namluvím, že ona hodnota, o kterou jsem původně velmi usiloval, vlastně žádnou hodnotou není.

Příklady: Prohrál jsem v automatech – peníze nejsou všechno, hlavně, že jsem zdravý. Nestačí? Lze i přitvrdit. Peníze jsou zkáza lidstva. Vlastně je ani nechci mít.

Dalším příkladem je senior prohlašující, že by dnes již nechtěl být mladý. Co v takovém hnusném světě…

Vytěsnění

Mám silnou zátěž, se kterou si opravdu nevím rady, cítím se ostudně, poníženě, zavrženíhodně…, prostě jakkoli negativně. Proto onu příčinu jednoduše vytěsním z vědomí do nevědomí. Výsledek je ten, že o ní „opravdu“ nevím, zapomněl jsem, co se stalo. Kdyby mi někdo něco podobného naznačil – do krve se s ním pohádám, že to tak není.

Příklady: Nesnáším některého z příbuzných. Každému včetně sebe tvrdím, že opak je pravdou.

Jsem ochoten pohádat se do krve, že nic nepřichází v úvahu. Prostě to není, neexistuje a nemůže to tak být. Se zmíněnou se hádám jen proto, že je hysterka. Ta žena mne provokovala, určitě konflikt vlastně chtěla.

Percepční obrana

„Kouření je to, po čem mohou ostatní kuřáci onemocnět rakovinou…“ Snížení citlivosti, zkreslení a bagatelizace informací, které budí obavy a o které nestojíme. Nevnímáme úbytek sil, jednáme „jako za mlada“ bez ohledu na zdravotní i jiné následky.

Přesun

Přesunu své negativní emoce na jiného člověka – na dceru nebo třeba na řidiče protijedoucího auta… Závist a touhu po penězích, to nemám ani v nejmenším. Jen ti dnešní zbohatlíci provokují svým nepoctivě nabytým majetkem.

Projekce

Připisování svých vlastních vlastností druhým lidem – někdy kladných, mnohdy ovšem záporných. Předmětem projekce bývají nejčastěji vlastní nepřijatelné agresivní impulsy a fantasie promítané do partnera. Projekce může být i pozitivní. Soudím o sobě, že jsem dobrosrdečný a nikomu bych neublížil – všichni jsou přece takoví. To je samozřejmě varianta naivní, ale svým způsobem sympatická. Mnozí senioři naletěli v souvislosti s projekcí svých kladných vlastností na rozličné šmejdy. Prvky projekce lze najít i v přístupu „já za to nemohu, to on za vše může…“

Když jiným připisuji své negativní vlastnosti, mohu je oprávněně kritizovat, můžu se zlobit, pomlouvat – to vše bezpečně – neohrozím sám sebe. Trestám za své chyby druhé, a ještě se mi přitom uleví. Při nadávání a pomlouvání, stěžování si vlastně pořád mluvím o sobě…

Regrese

Postižený se vyhýbá úzkosti (třeba ze stáří) návratem k chování odpovídajícímu nižší vývojové úrovni. Žvatlá ve zdrobnělinách. Ovšem pozor. I zločinné chování pak může prezentovat jako nevinou hru. Nemusí si připouštět zodpovědnost. Někdy souvisí i s obranným mechanismem nadměrného sebeobviňování, čímž je přivolávána lítost a pomoc okolí.

Sebeobviňování

Je „útokem proti sobě“ – agrese se zdánlivě zcela jednoznačně obrací proti sobě. Dotyčný se obviňuje, kaje a žádné sebeponížení mu není dost velké. Obviňuje se z chyb v práci, při výchově dětí i v manželství. Takřka osmdesátiletý druhdy velký proutník mi řekl: „V noci se probudím a přemýšlím, které babě jsem víc ublížil. Připadám si jako…“ Vyrovnává se tak s pocity viny. Tímto způsobem si ovšem také zajišťuje toleranci a pomoc okolí. Může to být projev i situační depresí. Je třeba je důsledně odlišovat od deprese jako nemoci. Ta je trvalejšího charakteru a postrádá teatrálnost.

Přehnaná reakce

Obecně vzato jde o projevy zvýšené citlivosti a nadměrné reakce na určitý podnět, ať již situaci nebo chování konkrétní osoby. Obvykle mechanismus obsahuje prvek trestu. Výjimečně ve vztahu k sobě. Výrazně častěji vůči okolí. V televizním seriálu „Vyprávěj“ jej předvádí babička, jež z rodiny syna, v níž bydlí, odchází „na trvalo“ pro každou drobnost. To je ještě docela mírná varianta. Lze na obdobném základě vyhrožovat sebevraždou nebo dokonce opakovaně páchat demonstrativní pokusy.

Identifikace s agresorem

V případech mnohdy drastického týrání seniorů bývá obtížné zasahovat. Stěží něco prokážete. Staří se identifikují s mladými tyrany. Rádi si sice postěžují, ale jen anonymně nebo pod lékařským tajemstvím. Dojde-li na tzv. lámání chleba, zcela přebírají verzi tyrana.

Mechanismus, obdobně jako mnohé jiné, pomáhá kompenzovat úzkost…

Poznat sebe sama, i druhé, pochopit rozličné motivy, předpokládá porozumění obranným mechanismům.

Tomáš Novák