Stáří je bohaté i nesmírně křehké

9. listopadu 2017

Každý lidský život je jedinečný. Jedinečné je i lidské stárnutí a odchod… Stalo se už v „našich krajích“ zvykem, že se na umírání a smrt díváme jako na něco vzdáleného, co se nás (zatím) netýká, a když už se k takové situaci připleteme, považujeme téměř za normální, že „ten stařeček či stařenka“ strávili své poslední dny v nemocnici nebo LDN. Odešli jako anonymní, nepotřební a mnohdy i státní kasu zatěžující bytosti. Kdysi to tak nebylo a my dnes máme vůči starým, nemocným a nemohoucím lidem obrovský dluh.

Geriatrií, tedy problematikou zdravotního a funkčního stavu ve stáří, diagnostikováním a léčením zvláštních chorob u starých lidí, ale i paliativní či hospicovou péčí, péčí o jeho důstojnost a potřeby atd. se nedávno zabýval odborný seminář Stáří – bohatství  a křehkost (ve spolupráci s Nadačním fondem AVAST), který se uskutečnil v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Mimo jiné představil i program Srdce pro seniora.

Medicína v průběhu věků

Medicína byla od počátku paliativní, útěšná, snažila se tišit utrpení tam, kde nedokázala vyléčit. Až 20. století změnilo přístup odborné i laické veřejnosti ke starým a umírajícím lidem. Chceme být sice zdraví, ale často proto, abychom mohli být výkonní v práci, abychom byli nezávislí, soběstační, nikoho neobtěžovali a nikdo neobtěžoval nás. Díky stále se zvyšujícímu lidskému věku se ale dá předpokládat, že ani my nebudeme v osmdesáti letech skály lámající čiperové, spíš budeme potřebovat kvalitní lékařskou péči odpovídající našim nemocem a věku. A kdo se o nás postará, když už téměř vymizel tradiční model širší rodiny? Navíc medicínské „úspěchy“ generují i rostoucí počet závažně chronicky nemocných.

Jaká je současná situace

Jak už bylo řečeno, česká populace stárne, seniorů přibývá a na místa v domovech seniorů se čeká i řadu měsíců. Stáří není konečnou stanicí, ale další fází lidského života. „Podzim života“ by neměl být ale osamělý a šedivý. Podle analýzy ČSPM dochází s narůstajícím věkem k výrazným změnám v relativním zastoupení diagnóz spojených s potřebou paliativní péče v poměru k celkovému počtu úmrtí. Ve věkové kategorii 0-9 potřebuje paliativní péči v závěru života 9,6% ze všech zemřelých. Ve věkové kategorii nad 60 let se tento poměr blíží 80% všech úmrtí. Pacienti s potřebou paliativní péče se vyskytují ve všech segmentech zdravotního a sociálního systému: ve vlastním (domácím) i náhradním sociálním prostředí, v ambulantní péči, v lůžkových zařízeních akutní, následné i dlouhodobé péče. V závěru života jsou velmi časté přesuny pacientů mezi jednotlivými zařízeními a segmenty. Časté jsou opakované a dlouhodobé hospitalizace a zdravotní převozy. Většina onkologických i neonkologických pacientů nakonec umírá v lůžkových zdravotnických zařízeních akutní péče.

Zdroj a dokončení článku: www.zdravotnickenoviny.com

Líbí se Vám, co děláme?