Stáří a stres

6. září 2017

Stresor je podnět spouštějící stresovou reakci. To může být jakákoliv náročná změna jak uvnitř, tak i vně organismu. Snižuje subjektivní schopnost kontroly v různých oblastech, včetně výrazu obličeje a postoje člověka… Typickým stresorem jsou špatné mezilidské vztahy. Intenzivní je stres v souvislosti s nepovedenými rodinnými vazbami. I se sousedy může vzniknout vztahové, stresové peklo.

Člověk v dávných dobách mohl na případné nebezpečí reagovat pouze bojem či útěkem. Obě reakce byly náročné na fyzický výkon. Tím mimo jiné nabízely jakési „odreagování“, vybití agresivity až do únavy. Dnes se předpokládá agresivitu zvládnout, boj není možný. Útěk není asertivní. Není kam a proč utíkat.

„Stres v žádném případě nemusí být pouze škodlivý,“ řekl Hans Selye, „je zároveň kořením života, neboť každé hnutí mysli a každá činnost zapříčiňuje stres. Stejný stres, po kterém jeden člověk onemocní, může znamenat pro druhého životodárné uzdravení… Úplné osvobození od stresu znamená smrt.“

Zcela normální je tzv. eustres. Tj. běžné napětí, zvládání překážek. Zvyšuje výkon a psychickou kondici neohrozí. Stres související s nezvládnutelnou situací je tzv. distres. Pro někoho je hádka banalita, pro jiného může znamenat tragédii. Hodnocení závažnosti je individuální.

Akutní stres je nárazový zážitek. Někdy je prezentován jako šok. „Svět se zhroutil“. „Zůstala stát jako Lotova žena.“ I na silnicích umírá víc lidí v důsledku šoku než vlastního zranění. Můj klient vyprávěl o svém dědovi. V polovině minulého století jej předvolali na úřad. Sdělili mu, že se do měsíce má vystěhovat i s rodinou z městského bytu do pastoušky nedaleko Rosic. Úředník nemůže už být, ale bude mít možnost zapojit se do budování socialismu jako horník nebo jako zemědělec. Pán se vrátil domů. Novinku sdělil manželce, usedl do křesla a zemřel.

Záludné jsou posttraumatické stresové reakce. Tj. stres v důsledku třeba i dávno minulého prožitku.

Typické projevy jsou úzkosti, podrážděnost, snížené sebevědomí, obavy z budoucnosti… Třeba i z hladu, perzekuce. Posttraumatické reakce jsou sociálně přenosné. Prokázána je např. stigmatizace tzv. druhé a třetí generace přeživších holocaust. Uvádí se, že k úplnému odstranění následků šoku na psychiku potomků přeživších bude třeba sedmi generací. Nemusí jít o dopad vědomí o vyvražďování. Stačí věznění, perzekuce. Děti i vnuci pronásledovaných – ať již rudou nebo hnědou totalitou – jsou dnes v seniorském věku.

S posttraumatickou stresovou reakcí jde anticipační stres. Tj. strach, co nastane v budoucnu. Např. čekání na to, zda „donutí mne jít do důchodu nebo ne“, je mnohdy horší než třeba i negativní jistota. Zvažování, zda jít k zubaři, může vyvolat větší stres než sám lékařský zákrok.

Měření míry stresu

Jde o tabulky subjektivní závažnosti životních událostí. Každá událost má přiřazen určitý počet bodů. Body za jednotlivé události sečteme – výsledek nad 200 bodů „získaných“ za rok je považován za pro zachování duševní rovnováhy velmi riskantní. Nejznámější je postup podle Holmese a Raheho z roku 1967. Na počátku druhé poloviny 20. století si úředníci britských pojišťoven všimli souvislosti mezi smrtelným úrazem horníka a následným zdravotním stavem jeho manželky. Ta posléze umírá dříve než stejně stará žena vdaná za žijícího horníka. Zaznamenali i řetězení různých nepříjemností. Negativní události v lidském životě jako by přitahovaly jiné nepříjemnosti. Zdůraznili: „Zátěží nejsou jen tragédie a nepříjemnosti. Negativní dopad na člověka mají i úspěchy, ba i záležitosti považované za ryze kladné i vytoužené.“ Stresem a zátěží může být vskutku jakákoliv změna.

stres

Součet bodů za poslední dva roky:
150 – 200 bodů – skupina mírně ohrožená stresovými vlivy
200 – 300 bodů – skupina ohrožená stresovými vlivy
nad 300 bodů – výrazně riziková skupina

Škála neodráží např. velký rozdíl mezi úmrtím blízkého člověka smířeného s osudem tzv. sešlostí věkem a úmrtím mladíka s „ životem před sebou“. Odchod do důchodu je něco jiného, pokud značně vyčerpán „odškrtávám dny“ nebo mám-li hrůzu z očekávaného programu – opět cituji klienta: Povalovat se budu do deseti, do oběda budu klímat nad jedněmi novinami, odpoledne nad druhými a v šest si pustím v televizi seriál a klímám dál. Nepřihlíží se tu k pocitům viny, špatného svědomí. Je rozdíl mezi prožitky stejné události v mládí a ve stáří. V případech zvýšené citlivosti se drobné, vzájemně související stresy jakoby násobit.

Dores a E. Siegal svůj výzkum závažných životních událostí zaměřili na silné stresory. Eventuální následné stresy pak působí na tomto pozadí. V souhrnu nastává zvlášť závažný dopad. Sem patří:

  • smrt partnera
  • rozvod
  • smrt blízkého člena rodiny
  • svatba – pozitivní stres
  • odchod do důchodu
  • změna finanční situace
  • vězení

Mezi podobně těžké stresy může patřit „ztráta“ dětí a posléze i vnuků jejich odstěhováním daleko nebo vlivem rozvodu. Nepodceňuji těžké trauma z úmrtí domácího zvířete. Stres se může týkat i zásadních věcí. Namátkou hrozící jaderné války, vyhrocených vztahů mezi křesťany a muslimy, vyčerpání zdrojů, přelidnění, konce světa.

Hodnocení je zde obdobné jako u Holmese a Raheho. Výrazné stresory lze individuálně doplnit i ocenit.

Co s tím vším? Stručná rada zní: „Bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka (stresu) nic.“ Samota rizika životních událostí zvyšuje. Problém je v tom, že sama o sobě může být stresem největším.

Tomáš Novák