Parfémy v nás

5. ledna 2018

Srdci lásku

duši pokoj

tělu vše, co potřebuje

očím záři

uším citlivé naslouchání

rukám chléb i vodu

nohám dobrý směr.

Celému člověku rovnováhu, zdraví a dobro.

Parfémy v nás
5. ledna 2018 - Parfémy v nás

Tak jsem na začátku třetího milénia přál svým přátelům k novému roku. Co se změnilo? Co přeji dnes svým blízkým a milým a milovaným? A také Vám, vážení čtenáři? To stejné.  Nic se během několika let nezměnilo ve smyslu potřeby lásky, pokoje, světla, lidské blízkosti, vody a chleba, zdraví a dobra. Snad jen že ta potřeba vzrostla. To vše každý z nás potřebujeme, to nás ujišťuje o smysluplnosti života. To přináší radost z probuzení do nového dne i vděčnost za ulehnutí v jeho závěru. Nic se nezměnilo.

A přece: my jsme se změnili.  Ve flakonech našich životů ubylo parfémů, ve světě kolem nás přibylo jedinečných vůní. A žel, nejen vůní. Ale zůstaňme u toho, co nám život zpříjemňuje, co nám dělá radost. A to zcela jistě vůně jsou. Představme si zavřený flakonek krásných tvarů, ve kterém je jedinečný parfém. Nemusí to být ani Jadore od Diora nebo Lacoste či Bruno Armani,  stačí třeba Adidas, Esprit nebo STR8. Máme ho v ruce, díváme se na něj.  Jenomže je zavřený. K čemu nám je? K ničemu. Postavit do vitrínky a nechat ho tam stát. Nikdo neví, jak voní, nic svému okolí  nepřináší. Aby měl nějaký smysl, musíme ho otevřít, nakapat na dlaně, rozetřít po tvářích, stříknout za ušní lalůčky, na krk… Pak přináší své ovoce. Voní, provoňuje okolí, s jeho nositelem jsou strávené chvíle příjemné.  Má svůj smysl, slouží. Ale současně také ubývá. Aby provoňoval okolí, musí být otevřený a musí ubývat. Až jednou bude flakon prázdný. Ale zůstane zde vůně parfému.

Představuji si, že jsme každý  takový originální flakon s parfémem. Jsme různě obdarováni, někdo přináší lásku, jiný svým pokojem uklidňuje, další dává tělu příjemno a úlevu, zase jiný přináší světlo do těch našich rozličných temných zákoutí. A jiný umí být naslouchajícím blízkým člověkem a někdo další nabízí druhým chléb a vodu nebo také víno, opět jiný ukáže směr na křižovatce života a doprovodí, další obejme, pomůže, poradí. Zastane se slabšího, navštíví nemocného. Poděkováním a úsměvem umí zpříjemnit sobotní nákup při platbě u paní pokladní v nákupním centru, uvolní místo staršímu člověku v autobuse. To všechno jsou naše vůně. Ty zápachy ovšem pomíjím. Vstupujeme do nového roku, tak nechme zápachy kdesi v betonových jímkách dobře utěsněné a mysleme na vůně. 

Tak každý provoňujeme svůj svět, ve kterém žijeme. Přinášíme svou životní vůní ovoce. Ale má to stejný háček jako ty parfémy v otevřených flakonech. Jak přibývá dnů, ubývá času pro život. Až jednou bude flakon našeho života prázdný. Co zůstane? To, čím jsme každý z nás provoňovali svět, dělali ho příjemnějším pro život, přinášeli mu svá jedinečná obdarování. Nechali jsme flakon svého života vědomě otevřený. Vědomě, to znamená, že své vůně, které neseme svému okolí, a ovšemže i sobě, známe a neztrácíme se v nich.

To, že mám rád parfémy, to o mně moji přátelé dobře vědí. A přece to kdysi nedocenili, když mě dlouho a nervózně hledali. Já jsem se totiž jednou ztratil. Bylo to před pár léty v Paříži na bulváru Champs – Elysées nedaleko Vítězného oblouku. Zapadl jsem do obrovské parfumerie a začal jsem testovat parfémy. První, desátý, šedesátý. Veliká chyba. Neztratil jsem se jen přátelům, kteří nic netušili, kam jsem zmizel. Ztratil jsem se i v těch vůních. Ne, člověk  má vědět, jaká je jeho vůně a nebloudit v labyrintu jiných vůní, nešilhat po nich, netestovat si, co by chtěl nejraději. Má nést tu vůni, kterou je obdarován a má ji nést důsledně a s radostí, s vědomím, že právě bez jeho vůně by byl svět chudší.

Přeji Vám, milí čtenáři, abyste na začátku nového roku otevřeli naplno své flakony a po celý rok provoňovali své prostředí vůní jedinečnou, parfémem, jehož základní bází je láska. Poznejte svou vůni a obohacujte jí svět. Právě tu vaši vůni totiž potřebuje. A pokud byste se ve vůních ztratili, nezoufejte. Vždy Vám někdo, kdo voní láskou, pomůže.

Přeji Vám  voňavý celý rok 2018.

Miroslav Erdinger, evangelický farář

Článek vyšel v Bulletinu Radnice Mělník

Líbí se Vám, co děláme?