Když má někdo něčeho nadbytek, měl by se o to dělit

3. října 2018

Česká pobočka mezinárodní advokátní kanceláře bnt attorneys in CEE poskytuje již několik let Cestě domů komplexní právní a daňové poradenství pro bono. Za toto partnerství obdržela prestižní ocenění Pro bono & CSR 2017. O úzké spolupráci s neziskovým sektorem, významu dobročinnosti a také o stáří a smrti hovořili partneři kanceláře Markéta Pravdová a Jan Šafránek.

Když má někdo něčeho nadbytek, měl by se o to dělit
3. října 2018 - Když má někdo něčeho nadbytek, měl by se o to dělit

Jak začala vaše spolupráce s Cestou domů?

Markéta Pravdová: Já jsem se k Cestě domů dostala přes charitativní aukci uměleckých děl. Tehdy jsem se dozvěděla, co je Cesta domů, a začala jsem se o ni více zajímat. A v té době zrovna přišel Honza (Šafránek) s tím, že ve fundraisingu Cesty domů začala pracovat žena jeho dobrého kamaráda…

Jan Šafránek: Ano, tak se to propojilo.

Markéta Pravdová: Nejdříve jsme byli požádáni, zda bychom pomohli s administrativou veřejných zakázek.

Jan Šafránek: To byl začátek, hned pak nás Cesta domů poprosila o komplexní poradenství. V té době jsme zrovna mluvili o tom, že bychom chtěli mít několik stálých partnerů, kterým bychom poskytovali poradenství, nechtěli jsme dary tříštit. Díky mé předchozí aktivitě jsme už poskytovali pro bono poradenství Městským divadlům pražským, to stále poskytujeme, v podobném aranžmá jako Cestě domů. Během týdne jsme se s našimi partnery v kanceláři dohodli, že jsme připraveni pro Cestu domů coby našeho druhého největšího pro bono klienta pracovat. Bylo to rychlé.

Hrálo kromě osobního doporučení roli ještě něco jiného? Míst, kde je potřeba pomáhat, je mnoho…

Markéta Pravdová: Problematika stáří, včetně umírání, se mě osobně hodně dotýká. Myslím, že jak je společnost na jednu stranu velmi vyspělá, tak stáří je nedůstojné, podmínky v domovech důchodců jsou strašné a společnost ani rodiny nevědí, co s tím. Dobře to znám ze své zkušenosti a nelíbí se mi to. Oceňuji aktivity organizací typu Cesta domů nebo Sue Ryder, které s tím chtějí něco dělat a můžou inspirovat ostatní anebo celou společnost. A přijde mi, že je hodně nadací podporujících děti, pro toto téma není až takový problém sehnat dárce – což je v pořádku. I my spolupracujeme s organizací, která podporuje finanční gramotnost dětí v dětských domovech a pomáhá jim, aby si po opuštění zařízení našli práci, dokázali se o sebe postarat.

Jan Šafránek: Myslím, že by se lidé měli starat o sebe, o své nejbližší okolí, o své blízké; je pro mě důležité pomáhat někomu lokálně, abych si mohl zkontrolovat, zda ta věc funguje a zda je energie, kterou do toho dám, smysluplně využívaná. Vždy jsem se snažil pomáhat v Čechách, ideálně v Praze a okolí. Maminka, která pracuje v sociálních službách, mi dříve vytipovávala konkrétní rodiny, kterým jsem pak pomohl.

Také myslím, že záchranná síť pro děti a zvířata v nouzi je relativně slušná, a že bychom měli budovat záchrannou síť pro lidi, kteří jsou staří. A taky pro ty, kteří jsou vyčlenění, což je hrozně „nesexy“, na to se peníze shání velmi těžko. Na staré lidi se ještě shání relativně dobře, to si každý umí představit, ale na skupiny osob, které jsou sociálně pod hranicí, se téměř nemůže dostat, protože to nikoho nezajímá. Smrt můžeme vytěsnit, ale vždy se s ní nějak setkáme, potkává nás dnes a denně; se sociální frustrací a totální chudobou se z nás setká málokdo, to vždy raději zavřeme oči.

Zdroj a dokončení rozhovoru: umirani.cz

Líbí se Vám, co děláme?