Digitální smrt

12. září 2017

Fotky, videa, rozepsané práce, básně, blogy a další on-line projekty – jak zahrnout svůj digitální život do přemýšlení o smrti a obecněji uvažovat o tom, jakou stopu po sobě zanecháváme?

Některé meditační praktiky spočívají v tom, že si představíte, že jste právě zemřeli a pozorujete, co následuje, co se okolo vás děje. Přemýšleli jste někdy, v jakém stavu jsou vaše věci pro případ, že byste náhle nebo brzy zemřeli? Kdyby vaši blízcí museli přijít k vám domů, do práce, do šuplíků a museli rozhodovat, jak s nimi naloží? Víte, co kde máte a v jakém stavu své záležitosti necháváte?

A co teprve digitální část vašeho života? Máte profil na Facebooku? Vizitku na LinkedInu? A co vaše data? Čím dál větší část našich životů se přesouvá na síť, do cloudů a na harddisky. Víme ale, co se s tím vším stane po naší smrti? Co naše osobnost vytvořená na sociálních sítích? A co všechny fotky, videa, rozepsané práce, básně, blogy a další on-line projekty, se kterými jsme si dali tolik práce a na nichž nám tolik záleží?

Některé služby už mají ošetřeno, jak v případě úmrtí uživatele postupovat. Často se může uživatel sám rozhodnout a ještě zaživa zadat svá přání, například na Facebooku. Existují také služby, které vám umožní spustit akci předem naplánovanou pro případ vašeho úmrtí. Například rozešle určeným lidem vámi předem napsané emaily, nebo odtajní vaše hesla. Je to vlastně taková elektronická závěť. Můžete si nainstalovat například Deadman’s Switch. Legacy Locker vám zase umožní shromáždit data, hesla a loginy na jednom místě a předat je těm, koho určíte, než zemřete. Můžete také všechny své přístupové údaje a přání, jak s nimi naložit, nechat v obálce u notáře nebo na jiném místě, kde je najdou ti, kdo je najít mají. A někdy může být nejjistější své přístupové údaje prostě někomu blízkému říct.

Nebude možná trvat dlouho a digitální vlastnictví bude běžně součástí dědického řízení. Nikdy není příliš brzy myslet na závěť. Je dobré zahrnout svůj digitální život do přemýšlení o smrti a vůbec obecněji uvažovat o tom, jakou stopu po sobě kde zanecháváme. Pak je také na místě úvaha, jak vyvážit touhu po soukromí a tom, aby moje virtuální záležitosti byly zabezpečeny, zašifrovány a skryty, s potřebou, aby byly (nebo nebyly) k dispozici mým nejbližším, až zemřu. Většina poskytovatelů například leccos zpřístupní na základě úmrtního listu, což ale vyžaduje, aby uživatel zadával své skutečné jméno i údaje a ne třeba přezdívku.

Je každopádně dobré si uvědomit, že vaše data jsou stejně důležitá jako vaše ostatní věci a je dobré k nim tak přistupovat. Rozmyslet si včas, co s nimi, a zajistit si, aby nepřišla vniveč. Naše digitální „já“ nás přežije a je dobré zamyslet se nad tím, s kým a v jaké podobě.

Zdroj: umirani.cz

Líbí se Vám, co děláme?